Den ustanovení eucharistie a kněžství, den odpuštění, kdy veřejní kajícníci jsou opět přijímáni do společenství církve (suché větve se opět zelenají). Ústředním bodem tohoto dne je mše svatá slavená na památku Poslední večeře Páně, kdy náš Pán Ježíš Kristus zjevuje všechnu svou lásku. Při zpěvu chvalozpěvu „Sláva na výsostech Bohu“ (Gloria) se rozezvučí zvony a po jeho skončení utichnou až do velikonoční vigilie.
Jedním z důležitých okamžiků velikonočního třídenní je ticho, ztišení. A dalším prvkem dnešního dne je především společenství „večeře“. Liturgické směrnice na tento den stanovují, že „Mše svatá na památku Večeře Páně se slaví v dobu, která nejvíce vyhovuje pro plnou účast celého místního společenství.“
Nemůžeme-li tyto svátky slavit „tradičně“, pokusme se tedy pojmout tento den právě podle výše zmíněných instrukcí – ve společenství, společnou večeří, společnou modlitbou, společně prožitým večerem. V prvním čtení této slavnosti se dozvídáme přesné instrukce, jak mají Židé slavit pesachovou večeři – máte si opatřit, připravit, shromáždit se, stolovat spolu… Pokusme se tedy prožít tento večer v dané intenci – jde o bdění pro Krista – „mějte bedra přepásaná…“
Apoštol Pavel pak v druhém čtení zaměřuje naší pozornost na další rozměr Kristovy Poslední večeře. Korinťané sice slavili mši svatou, jak jim Pán „přikázal“, ale nebrali ohled na druhé – bohatí si nevšímali chudých. A tak jim apoštol vysvětluje, že tělo Páně je přítomné jednak v podobě chleba a vína proměněných Kristovým slovem (svátostných způsobách) a jednak také ve společenství věřících. Oni se přece proměnili v to, co (koho) přijali, jak nám to připomíná svatý Augustin. Slavností Zeleného čtvrtku jsme pozváni k prožívání vzájemných vztahů – „Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh“. A tento vztah můžeme uskutečnit skrze „mytí nohou“, akt opuštění.
První čtení
Ustanovení o velikonoční večeři. (Ex 12,1-8.11-14)
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi v egyptské zemi: „Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců; bude to pro vás první měsíc v roce. Řekněte celému společenství Izraele: `Desátého dne tohoto měsíce ať si každý opatří beránka pro rodinu, jehně pro dům. Jestliže však je rodina tak malá, že beránka sníst nestačí, ať si vezme ze sousedství, které je (tomu) domu nejbližší, tolik osob do počtu, kolik stačí beránka sníst. Beránek ať je bezvadný, ve stáří jednoho roku, sameček. Můžete ho vzít z jehňat nebo kůzlat. Uchováte ho až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho k večeru zabije celé shromážděné společenství Izraele. Pak ať vezmou trochu jeho krve a pomažou jí obě veřeje i příčný trám (nad nimi) v domech, kde ho budou jíst. Ať jedí maso tu noc, ať ho jedí pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Budete ho pak jíst takto: Mějte přepásaná bedra, obuv na nohou a hůl v ruce, a jezte ve spěchu. Neboť je to Hospodinova Pascha (Přejití). Oné noci přejdu egyptskou zemí a pobiji všechno prvorozené v egyptské zemi jak u lidí, tak u dobytka. Nad všemi egyptskými bohy vykonám soud. Já, Hospodin. Pro vás však bude krev (beránka) sloužit jako znamení na domech, že tam přebýváte. Když uvidím krev, přejdu vás, a tak uniknete ničící ráně, až budu zabíjet po egyptské zemi. Tento den si uchováte jako památný a budete ho slavit po všechna svá pokolení jako ustanovení věčné.’“
Mezizpěv
Kalich požehnání je společenstvím krve Kristovy. (Žl 116,12-13.15+16bc.17-18)
Čím se odplatím Hospodinu
za všechno, co mi prokázal?
Vezmu kalich spásy
a budu vzývat jméno Hospodinovo.
Drahocenná je v Hospodinových očích
smrt jeho zbožných.
Jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice,
rozvázal jsi moje pouta.
Přinesu ti oběť díků, Hospodine,
a budu vzývat tvé jméno.
Splním své sliby Hospodinu
před veškerým jeho lidem.
Druhé čtení
Kdykoli jíte a pijete, zvěstujete smrt Páně. (1 Kor 11,23-26)
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
(Bratři!) Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás (vydává). To čiňte na mou památku.“ Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.“ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud (on) nepřijde.
Zpěv před evangeliem
Nové přikázání vám dávám, praví Pán, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. (Jan 13,34)
Evangelium
Projevil jim lásku až do krajnosti. (Jan 13,1-15)
Slova svatého evangelia podle Jana.
Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však později.“ Petr mu řekl: „Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Šimon Petr mu řekl: „Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“ Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.“